Jašík Jindřich: Cesta ze schizofrenie - s doslovem Pjéra la Šé'ze

Tohle sdělení je přístupné každému, je psáno zcela srozumitelnou řečí a disponuje něčím, co nemá naprostá většina akademických prací. Vždyť jejich autoři pouze vedou své existence i se vší jejich umělou důležitostí uprostřed středních proudů akademických výšin a nic takového zkrátka neprožili. Oproti nim disponuje autor této knihy vlastní zkušeností s překonáním psychického onemocnění.

Je to opravdu malý zázrak, který může pomoci všem postiženými i jejich rodinám a blízkým, aby vůbec pochopili, jaké jsou skutečné duševní příčiny jejich utrpení. A kudy vede cesta zpět do lidského světa. Tato kniha je velmi cenný kompasem i mapou pro všechny ty, kteří touží vzít své životy zpět do svých vlastních rukou ...

(Pjér la Šé'z)Strach II.

I když jsem psal, že za schizofrenií vidím nespokojenost s realitou vnějšího světa, z pohledu léčby jde až o tu poslední věc, které je potřeba věnovat pozornost. Schizofrenik by se dal nejlépe definovat jako člověk v zajetí strachu. To on byl hlavním důvodem toho, proč jsi nebyl nadále schopný fungovat v normální společnosti.

Pro lepší pochopení strachu ho rozdělím na vnitřní a vnější. Vnitřní je přirozený a instinktivně se probudí, když na procházce lesem uvidíš třeba medvěda. Vnější bych definoval jako strach naučený z vnějšího světa. Jako když jsem se například já bál upírů, i když jsem nikdy žádného neviděl. Když se teď zpětně zamýšlím nad vším, čeho jsem se bál, tak snad ve všech svých strašidelných bludech vidím základ v televizi.

Ve spoustě filmů bývají lidé sledovaní FBI. Ve spoustě seriálů se objevují paranormální jevy. Ve spoustě pohádek se objevují nadpřirozené bytosti a nad tím vším ční žánr sci-fi. Tam lidem tajně implantují do očních rohovek kamery a díky technologiím je dokáží sledovat na každém kroku.

Filmy jako Minority Report, Matrix nebo seriály typu Akta X v sobě nesou zárodky budoucích bludů mnoha lidí s diagnózou schizofrenie. To je další z důvodů, proč si myslím, že základ schizofrenie v jedinci pochází spíše od společnosti než z genů nebo mozkových predispozic. Jen bych rád podotkl, že mě nejde o to, obviňovat filmy nebo nějakou zlou televizi, ale hledat odpovědi.

Také už je teď jedno, co všechno jsi dřív do svého podvědomí přijal. Jde o to, pochopit, že příčinou neopodstatněného a přehnaného strachu, jinými slovy pranoidního, je strach vnější. Zejména díky televizním zprávám nebo hororům se bojíš věcí, které jsi nikdy nezažil nebo jsou úplně vymyšlené. Jedině pokud jsi pod vlivem vnějšího strachu, můžeš se bát i ve chvílích, kdy ti žádné nebezpečí nehrozí.

Proto za nejdůležitější první krok považuji snížení hladiny vnějšího strachu uvnitř tebe. Možná to zní jako náročný úkol, ale ve skutečnosti začínáme tím nejjednodušším. Vnější strach v tobě totiž stoupá i klesá podle toho, čemu ve vnějším světě věnuješ svoji pozornost. Když si večer pustíš horor, určitě se budeš bát víc než po zhlédnutí romantické komedie. Vnější strach si můžeš představit jako žaludek, který se živí strachem. Má v tobě své místo, ale bez potravy je poměrně malý a prázdný.

Stačí přestat sám sebe krmit vnějším strachem - a on se bude automaticky zmenšovat. Jednoduše můžeš dát přednost raději té romantické komedii před hororem. Dal bych si pozor i na televizní zprávy, protože jsou spíš výcucem toho nejstrašnějšího, co se ve světě stalo, než objektivním souhrnem všech informací. Každý den se narodí miliony dětí, ale do zpráv se s výjimkou prvního ledna dostávají pouze vraždy.

Strach se dost silný soupeř i bez toho, abys ho neustále posiloval tím, že si ho budeš sám dobrovolně pouštět do hlavy. Víc v tomto okamžiku není třeba. Jen si přestaň pouštět do hlavy myšlenky a obrázky, které v tobě vyvolávají pocit strachu. Raději po ten čas věnuj svoji pozornost něčemu pozitivnějšímu a přínosnějšímu. I když ti to možná teď nebude připadat tak důležité, jde o důležitý krok do budoucna...

(str. 58)