Fric Josef: Cestou necestou /Fric/

Bližší informace

Všechny bytosti touží být šťastné. Na tom není nic špatného. Chybou však je hledat štěstí ve vnějším světě. Tam žádné štěstí není. Štěstí je pouze v nás, je to naše vlastní přirozenost. Bhagaván Šrí Ramana Maharši Žít lidský život není cílem, ale úžasnou příležitostí, cestou. Záleží na každém z nás, jak tuto příležitost využije. Někdo se žene za světskými lákadly a potěšeními, aby nakonec zjistil, že nikdy neměl na život čas. Jiný se jen veze a trhá cizí ovoce, které si nezasloužil. Člověk moudrý rozvážně kráčí životem, tu se zastaví a kochá se krásou kolem sebe, tu přiloží ruku k dílu a jindy spočine v tiché spokojenosti. Pozorně se dívá a hledá, kam ta cesta života ve skutečnosti vede. Ano, náš lidský život má opravdu svůj cíl. A je to cíl ze všech nejkrásnější a nevznešenější. Cílem lidského života je poznat věčné štěstí. Je to vnitřní stav, který má každá živá bytost neustále v sobě. To pouze koloběh drobných, ale hlučných radostí a smutků, zakrývá tento tichý stav štěstí. Tato kniha vám ukáže jinou cestu, na kterou se vydáte, pokud si v klidu na chvíli sednete. Nebude trvat dlouho a poznáte sebe i svět mnohem více, než kdybyste projeli celou Zemi křížem krážem. Tato cesta není jednoduchá, přesto stačí jediný krok touto necestou, abyste poznali, že jste se vydali správným směrem.Jak začít

Soustřeď svou mysl a rozum na jediné. Rozvětvený, jistě nespočetně, je rozum nerozhodných. (Bhagavadgíta 2.41)

Jak naznačuje úvodní verš, základní podmínka je naprosté soustředění na získání tohoto cíle. Musí se jednat o takový druh posedlosti, jako když si plníte některá svá světská přání. Pokud se budete duchovní očistě věnovat jen tak mimochodem v rámci mnoha dalších zájmů tak samozřejmě sebepoznání nezískáte. Čím dříve se na sebepoznání soustředíte, tím snáze a rychleji ho můžete získat. Na příkladu Šrí Ramany je vidět, že mysl musí být dostatečně zralá, ale neměla by být znečištěna "dospělostí", tj. různými předsudky a dogmaty. Čím je člověk starší , tím je jeho mysl více zkostnatělá a pokud nezačne s poctivou snahou do věku okolo třiceti let, potom už šance, že by se z pasti své mysli dokázal ještě snadno osvobodit, klesá každým dalším rokem blíže k nule. Poměrně vtipné je to, že mladé lidi duchovní růst moc neláká, protože život v mladém těle je příjemný a zajímavý. Když zestárnou a život začne být plný různých nepříjemností, potom už je většinou pozdě na skutečnou očistu mysli a jejich snaha většinou skončí v různých náboženských rituálech.

V životě existuje ještě jeden moment, kdy je možno osvobodit svou mysl. Je to čas těsně před koncem života. Ve chvíli, kdy zbývají jen dny či hodiny, kdy je naprosto jasné, že tento život končí, v té chvíli může duch, který se pečlivě připravoval na tento okamžik, také rozpustit vazby mysli k umírajícímu tělu a osvobodit se alespoň v tomto posledním okamžiku. Pokud člověk nestihl osvobození v mládí, může se samozřejmě soustředit na osvobození na konci života, ale bohužel není jisté, zda tento okamžik bude jeho mysl stále dostatečně jasná a zda bude mít dostatek odhodlání, času a klidu se na své osvobození soustředit a uskutečnit ho. Nicméně, jak praví Bhagavadgíra "žádná snaha se nezmaří ani zásluha neztratí" a veškeré duchovní zisky se samozřejmě přenášení do dalších životů...

(str. 12)

Zboží zařazeno v kategoriích