Evertz Anke: Devět dní nekonečna

Ve stvoření je vše rovno-cenné

Poznání, jež mi bylo předáno v tomto bodě mé cesty, není poznáním ve smyslu, v jakém bychom jej definovali my, lidé. Není to nic, co by se dalo klasifikovat rozumem, nejde o žádná fakty, která by cokoliv vysvětlovala či dokládala. To všechno - i po letech - je pro mě velmi těžko uchopitelné. To, co mi bylo sděleno, mohu popsat jen jako ryzí poznání, jež dalece přesahuje moji omezenou mysl. Cítím však, že vše, co jsem si během této doby uvědomila, se na nějaké jiné úrovni reality navždy a plně vtisklo do paměti mého vnitřního světa.

Od té doby je mi naprosto jasné, že všechny úrovně vibrací, v nichž jsme my, lidí, doma, jsou úzce a komplexně propojené se všemi ostatními světy. Všichni jsme součástí jakési neomezené vesmírné hry zkušeností a všeobjímajícího tvůrčího procesu. Každé vědomí je svým způsobem individuální, nesmírně barevné a kreativní. 

Všichni jsme jako nesmírné množství kapek vody, jež společně tvoří moře.

Žijeme zde na Zemi v nejrůznějších kulturách, řídíme se rozmanitými vírami či přesvědčeními a podléháme nejrůznějším vlivům. Všichni v sobě nosíme svoji vlastní, velmi individuální pravdu a zažíváme svoji vlastní realitu. Přesto všichni pocházíme ze stejného Zdroje.

Všichni jsme prostoupeni jeho barevnými spektry a jeho tóny - a jsme s ním neoddělitelně spojeni. Zdroj je Absolutno. Pro něj neexistuje nic "správného" a "nesprávného", nic "dobrého" nebo "špatného", žádné "ano" či "ne". Pro něj má všechno stejnou hodnotu, všechno je v jeho očích rovno-cenné,a každý má vždy možnost čerpat z jeho bohatství.

Stvoření, Bohu, anebo jakkoliv jinak chceme Zdroj nazývat, je "lhostejné", jak žijeme. To však neznamená, že mu na nás nezáleží. Pro Zdroj neexistuje hodnotení jako "dobře provedené" nebo "špatně provedené", to všechno jsou čistě lidské definice. Vše, co se děje, má z pohledu Zdroje stejnou hodnotu, je plno-hodnotné a slouží výhradně a jedině kreativní hře neustálého přetváření sebe sama.

Stvoření chce, abychom se uznali a přijali jako stvořitelé sebe samých, sbírali zkušenosti a skrze ně se rozjeli. Chce, abychom činili kreativní rozhodnutí a poznávali jejich následky, bez ohledu na to, jaké jsou. Jelikož neexistuje žádné hodnocení, z hlediska Zdroje nezáleží na tom, zda trpíme, nebo jsme šťastní. Všechny bolestivé zkušenosti, do nichž se obvykle "úspěšně" vmanévrováváme sami, přesto mají velký smysl. Utrpení v nás vytváří tlak, a právě ten nás nakonec přivede k tomu, abychom něco ve svém životě změnili...

(str. 105)