Cibulková Božena: Uzavření minulosti a k duchovnímu životu

Každý z nás

Každý z nás jsme vsunuti ve vlastní a osobní osud. Nemilosrdně námi cloumá, provokuje k reptání na obecné i osobní těžkosti a zlo světa. Nejsme-li vždy bdělí a vnitřně pevní výchovou duchovní lásky, lehce sejdeme z vysoké cesty do nižších způsobů a jednání vrhajících silné stíny na stopy našeho života. Každý z nás jsme hluboce vnořeni i do současných bouřlivých kvasů života Země. Svou chtěnou i nechtěnou účastí na nich nahrocujeme nebo tišíme jejich neklidné vlnění, jeho víry a chaosy. Přispíváme-li kladem, duchovní činností a službami lásky, budujeme pevnou a vznosnou linii života vytýčenou a jasně rýsovanou programem Krista. Tato určená linie, do níž jsme zapojeni úkolem rozvíjení jí  a zpevňování v prostoru Země a člověka, je však ze stera příčin stojících v neznámém pozadí dění světa docela slabou nitkou, pouhým náznakem skvělosti, jakou jí určil Bůh. Za tuto situaci neseme každý odpovědnost. Před současnou přísností i laskavostí Boží neobstojí a nejsou ani přijaty naše případné a částečně oprávněné námitky, že jsme se do krajně neblahých poměrů Země a člověka v ní již zrodili, že jsme našli svět takřka v rozkladu, a proto nevztahujeme na sebe viny za tento stav.

Naše osobní místo ve světě je zdánlivě malé. Vytváří však jednu velkou vyhraněnou oblast formovanou myšlenkami, city, slovy, skutky, činností, kladem, nebo silami zvratu a rozkladu. Toto neviditelné, avšak rozsáhlé mentální království je spojeno s jinou, přibližně stejnou i zcela odlišnou myšlenkovou a duševní činností blízkých i dalekých bytostí. Dotekem, návazností, vzpomínkou, zájmem a vůbec fyzickou i duševní příslušností k lidskému rodu na Zemi dochází k pronikání celého života Země každým myslícím jedincem; tím také k přenášení osobité mentality a charakteristiky z jednoho na druhého. Zvláštní kontaktovou cestou, zákonem přijímání a vydávání, koluje dobro v myšlenkových a citových polích celého lidstva. Jeho vyvinuté klady dotýkají se nás bezprostředně a slučují se s naším kladem. Přes nás jako přes řečiště plynou okruhovou cestou dál jsoucnem. Podobně každá negace proběhne námi, aniž zaznamenáváme její průnik naší myslí i citem. Dobré i zlé zanechává stopy po svých poutích naší psychikou, a nakonec i oblastí fyzickou. Jen člověk vnitřně vypracovaný do plně kladné vyhraněnosti nepocítí následky doteků negaci i zla světa. Slabý, rozkolísaný, zmatený, nestálý a duchovně neuvědomělý stává se hříčkou neblahých vlivů a zvolna, a někdy i rychle, se sesouvá níž  a níž...

(str. 31)