Červenková Renata: Radkin Honzák: Všichni žijem v blázinci

Měl by uvěřit doktorovi, když mu, samozřejmě kultivovaně, sdělí: "Zaplať pánbu, na těle nemáte nic, co by vás mělo děsit, vypadá to na funkční záležitost. Věřím, že máte obtíže, a vy mi věřte, že pilulky to nezlepší. Možná máte nějaké nevyřešené problémy, starosti nebo jiné věci, které vám vyvolávají stres, a to, na co si stěžujete, mohou být právě jeho symptomy..."

Celý národ bych pak odnaučil slovo "normální". Tak jako současná medicína akceptuje jako normu člověka bez emocí, pacient zase akceptuje svoji konkrétní situaci jako "normální" aniž by vnímal konflikt, který v něm nebo v jeho rodině je a který se choroba snaží nějak vyřešit, pochopitelně špatně. Stereotyp prostě vnímá jako danost, jako něco "normálního".

Na mé oblíbené webové stránce TED (www.ted.com), která má slogan "Ideas Worth Spreading", "Nápady hodné šíření", vystupují strašně zajímaví lidé. Jakási spisovatelka z Turecka, co měla babičku čarodějnici a matku diplomatku, vyprávěla, jak za babi chodili lidi s kožními problémy. Ona to postižené místo vždycky obkroužila, pak vzala trn růže, píchla s ním do kůže v samém středu a vzápětí do jablka, a znovu... Když se vnučka zajímala proč, babička jí vysvětlila, že jakmile se někdo uzavře do svého kruhu, usychá, protože ztrácí spojení s okolím a tím také náhled na mnoho věcí. A tak bych rád na tomto místě vznesl prosbu, abychom byli ochotni otevřít se novým informacím, protože i myšlenka může být docela zajímavá síla...

(str. 42)