Bechná Anna: Čas na tarot 2 aneb 111 dalších tipů ...

Jak se správně ptát?

Z minulého dílu už víme, že se máme ptát jen na to, co chceme vědět, nenapovídat, co chceme slyšet, a ptát se hlavně na sebe. A když se zeptá někdo jiný, nesoudit ho, protože pokud je to pro něj opravdu důležité, může se zeptat na cokoliv. Výklad karet by neměl být automat, do kterého hodíte otázku, a vypadne odpověď. Na obou jeho koncích sedí člověk a toho je třeba respektovat. Ať už vykládáte sobě nebo někomu jinému, jde o vzájemnou výměnu a spolupráci.

Pohrát si s otázkou je vyjádřením takového respektu - k sobě i ke Zdroji, na který se skrze karty obracíte. Kromě toho, když máme dobře zformulovaný dotaz, výklad už se pak dělá úplně sám. Občas si tarotáři myslí, že se vyhnou práci s formulováním, když použijí nějaký už hotový rozklad nebo třeba mou e-knihu 1200 otázek pro výklad tarotu, která je u mě k dostání. Ano, opravdu jsem se vycvičila ve formulování otázek, když jsem jich vymýšlela víc než tisíc. (Původně jich mělo být sto, ale nějak se mi to rozjelo.) Třebaže přijmete už hotové otázky, stejně se nad nimi zamyslete. Je to přesně to, co chci vědět? Odpovídá to na to, co potřebuji znát? Dává mi taková otázka smysl s ohledem na mou situaci? Pokud zjistíte, že ne, neváhejte a upravte si ji tak, aby to souhlasilo. V tarotu se dá inspirovat ostatními, dá se obohatit jiným názorem, ale jen když ladí s tím naším a odpovídá našemu systému. Jinak se jen slepě papouškuje a na výkladech je to znát. Tarot a práce s ním nás učí nejen poznávat naši osobnost, ale také ji obhajovat a stát si za sebou. A ne jen před ostatními, protože často právě my jsme svým nejhorším soudcem.

Otázku je také dobré položit ještě před vylosováním karet. Když mám dotaz, sáhnu po kartách a při míchání formuluju otázku tak, aby dávala smysl, a pak teprve losuji. Aby karty věděly, na co mají odpovídat. Když si nejsem otázkou jistá, tarot odložím a nejdřív se nad ní zamyslím. Vykládám-li někomu jinému, občas ho lehounce klepnu přes prsty, když se žene po kartách, ale ještě neví, co chce zjistit. Tazatele se vždy ptám, i když vysvětlí situaci, co si o tom vlastně přeje vědět, ačkoliv občas jeho dotaz přeformulovávám. Zvlášť tehdy, začíná-li slovem jestli. Mnohem lepší je použít slova Co, Kdo, Kdy, Kde, Jak, Jaký, Který, Čí a hlavně Proč...? Otázka by měla být obecná, ale konkrétní. Neblbnu, hned vysvětlím. Ptám se sice obecně: Co ke mně cítí? (ne konkrétně, jestli mě miluje), ale konkrétně na Pepíka z druhé kóje openspacu vpravo dole (ne obecně na pana Božského, který ještě nedorazil). A tak se ptejme tarotu na to, co nás zajímá, ale tak, aby vyčíst odpověď bylo snazší a ne dřina. Správná otázka ušetří mnoho práce...

(str. 65)