Amara HeatherAsh: Zrození Bohyně válečnice

Všechny ženy si v mysli nesou sebedestruktivní zárodky v podobě dvou pesimistických hlasů. Jedním je hlas soudce a druhým je hlas oběti. Oba hlasy jsou sourozenci stejných rodičů, strachu a sebeodmítání.

Váš vnitřní soudce neboli kritik neustále pátrá po tom, co vy nebo někdo jiný děláte špatně. Váš soudce nemá jen vysoké nároky. Má přímo nemožné nároky. Nic z toho, co děláte, neděláte dobře. Soudce se občas zaměřuje na to, co považuje za vaše fatální nedostatky, a jindy zase sleduje lidi kolem vás. Ať tak či onak, považujte-li soudcův hlas za zdroj moudrosti, jste chycená v pasti srovnávání a vzteku.

Vaše oběť neboli vaše část "To-nezvládnu-nejsem-dost-dobrá" se neustále pídí po souhlasu soudce, který nikdy nedostane. Oběť bude vždy vyhledávat soudce, ať už vnitřního nebo vnějšího, aby prokázala svou nezpůsobilost. Pokud hlasu oběti věříte, trávíte celé dny s pocitem bezmoci a beznaděje.

Jak můžete s radostí očistit své božské bytí, když se tak často díváte skrze soudcovy oči a slyšíte skrze jeho uši? Jak se můžete dát do díla coby válečnice, když vaše oběť kňourá v koutě? Postoj Bohyně válečnice vám přináší skvělou změnu přístupu: Přestaňte na sebe nahlížet jako na zmoženou, zneužitou, nepochopenou a nemilovanou ženu nedostatečných kvalit, a začněte se vidět jako nádherný chrám, plavidlo božské ženskosti, které potřebuje celkovou, důkladnou posvátnou přestavbu...

(str. 52)